PRŮŠEK Jaroslav - editor - Podivuhodné příběhy z čínských tržišť a bazarů

Je pravda, že dnes už můžeme těžko odhadnout, jaká byla autentická původní podoba těchto povídek středověkých čínských vypravěčů profesionálů, a kolik do ní zasáhla ruka starých vydavatelů, ale charakter dochovaných tištěných verzí svědčí o tom, že knižní vydání z konce šestnáctého a první poloviny sedmnáctého století je víceméně věrně zachytila.

Příběhy tohoto typu přednášeli pouliční vypravěči – kteří se tím živili – ve velkých městech na tržištích, v čajovnách, v okolí chrámů patrně už od konce prvního tisíciletí. Vystupovali obvykle v sousedství jiných lidových umělců, kejklířů, zápasníků, loutkařů, a svůj přednes doprovázeli hereckou mimikou a gestikou a občas i na hudebním nástroji. Jejich žáci dědili a rozhojňovali repertoár, a tak se toto svérázné umění uchovalo živé až dlouho do novověku. Knižně byly vydávány výbory z jejich textů v poměrně krátkém období v 16. a 17. století a tyto svazky obsahují několik set povídek; za jejich publikaci vděčíme nejen tomu, že tehdy nastal prudký rozkvět vydavatelské činnosti, ale i duchovní atmosféře doby, zneklidněné borcením tradičních jistot i společenského pořádku a pokusy o nacházení nových myšlenkových obzorů. Tomu zneklidnění vyhovoval i buddhistický názor, který v textech převažuje, i dramatičnost, často drastičnost a silně emocionální působivost dějů, vratkost lidských osudů a koneckonců i humor, erotika a nadpřirozené jevy – to vše vlastně tvoří jádro těchto povídek. Právě za to také byli ochotni lidoví posluchači platit, a realistické líčení života, v literární vědě právem tak vychvalované, sloužilo k tomu, aby posluchače přesvědčilo o věrohodnosti děje a vytvořilo v jeho fantazii prostor, v němž se ty efektivní události odehrávají. Před očima evropského čtenáře pak to obojí vytváří uzavřený svět, fascinující bezprostřední životností i svébytnou zákonitostí jednání a cítění.