Jan Bárta, ředitel humanitární organizace a ilustrátor, v knize vzpomíná na své mládí, přináší zajímavé postřehy ze současnosti, ale především píše o práci humanitární...
Jan Bárta, ředitel humanitární organizace a ilustrátor, v knize vzpomíná na své mládí, přináší zajímavé postřehy ze současnosti, ale především píše o práci humanitární...
Na knihu jsem četla recenzi v časopise. Splnila moje očekávání. Autor popisuje svoje krátké postřehy z různých míst světa, která poznal jako člen humanitární organizace. Mnoho příběhů vede k zamyšlení nad nesmyslností válek a jejích důsledků, krutostí nevyléčitelných nemocí malých dětí apod. Po přečtení knihy jsem měla pocit, že bych chtěla poděkovat lidem, kteří se vydávají do mnohdy nebezpečných míst a poskytují tamním obyvatelům nejen základní prostředky k životu ale i útěchu a chvíle radosti.
Jan Bárta, ředitel humanitární organizace a ilustrátor, v knize vzpomíná na své mládí, přináší zajímavé postřehy ze současnosti, ale především píše o práci humanitární organizace ADRA a situaci lidí, kterým pomáhá. Jako stříbrná nit se knihou line setkání s kohouty, kteří jsou na celém světě stejní. Druhou zásadní linkou je setkání s neštěstím, které sice provází lidi v různých odstínech po celé zeměkouli, přesto si však při čtení této knihy můžeme uvědomovat a pociťovat vděčnost, že jsme to my, kdo žijeme na té menší a blahobytnější části světa.
Chybí či je nepravdivý některý důležitý parametr? Uvedené informace jsou pouze orientační, před zakoupením ve vybraném obchodě doporučujeme ověřit, že prodávaný model má klíčové vlastnosti dle vašich požadavků. I když se snažíme o maximální přesnost informací, bohužel nemůžeme zaručit jeho 100% správnost. Ceny produktů jsou uváděny včetně DPH.
Na knihu jsem četla recenzi v časopise. Splnila moje očekávání. Autor popisuje svoje krátké postřehy z různých míst světa, která poznal jako člen humanitární organizace. Mnoho příběhů vede k zamyšlení nad nesmyslností válek a jejích důsledků, krutostí nevyléčitelných nemocí malých dětí apod. Po přečtení knihy jsem měla pocit, že bych chtěla poděkovat lidem, kteří se vydávají do mnohdy nebezpečných míst a poskytují tamním obyvatelům nejen základní prostředky k životu ale i útěchu a chvíle radosti.
