Mlčenlivé hlasy

Inspektorka Vera Stanhopeová navštěvuje potají místní sportovní klub, aby si alespoň plaváním vylepšila nevalnou kondici a postavu.

V parní lázni, kam si jde po namáhavém výkonu odpočinout, ji však čeká nepříjemný objev – mrtvá žena. Veru poprvé v životě napadne, že stojí tváří v tvář přirozenému úmrtí, žel opak je pravdou: stopy na krku mrtvoly hovoří jasně o uškrcení. Oběť byla sociální pracovnice – a v tomto zaměstnání není o nepřátele, zhrzené, arogantní, asociální rodiče zanedbávaných či týraných dětí, rozhodně nouze…Ukázka z textu„Ještě jsme nemluvili o Eliasu

Jonesovi,“ připomněl jí. „Ne, nemluvili.“ Usmála se na něj. „Jak že se to říká?“ Zdálo se, že loví to rčení z paměti. „Pro oči nevidět. Takhle nějak je to s

Eliasem Jonesem v tomhle případu. Všichni víme, že tu je, ale přestali jsme o tom mluvit.“

Joe měl podezření, že předstírá, že je opilejší, než ve skutečnosti je. Uměla pít tak, že by většina mužů už byla pod stolem, kdyby toho vypili tolik co ona. Ale stejně bude nejlepší odejít, než si to rozmyslí, pomyslel si. Vstal a zamířil ke dveřím a přitom očekával, že ho zavolá zpátky. Ona však zůstala na místě a jen hleděla do ohně.

Venku byla taková zima, že mu to na chvíli vzalo dech. Cítil kovovou příchuť ledu ve vzduchu, možná poslední mráz tohoto ročního období. Na chvíli se zastavil a pohlédl oknem na Veru schoulenou se zavřenýma očima v křesle. I odtud a navzdory tomu, že napůl spala, cítil sílu její osobnosti.

Jestli někoho pro oči nevidět nelze, pomyslel si, je to Vera

Stanhopeová.