Pham Thi Lan - Bílej kůň, žlutej drak

Příběh, zasazený do města Písku a vyprávěný mladou dívkou, zahrnuje vedle popisů všednodenního života vietnamské komunity řadu sociálněkritických motivů – čteme o rasismu a jeho propojení s místní elitou, dozvídáme se o vypálení vietnamského obchodu, o korupci a ponižování ze strany městských úředníků. Jsou tu i optimističtější momenty – rodině se nakonec podaří otevřít vysněnou restauraci Dračí zátoka a dívka se alespoň na chvíli sblíží s českým malířem. Autorka zaujme obratným a úsporným vyjadřováním, mísením různých jazykových prvků s jistou dávkou nespisovnosti.

Závěrečné vyznění příběhu je bilancující, a přese všechno skličující. I ti z Čechů, kteří jim dříve pomáhali, se k nim obracejí zády.Ukázka z textuPod schody na dvorku málem vrážím do dvou chlapů. Mají teplé kabáty, kvalita. Krky jim chrání zdvižené límce. Tlustý hlavy, brady skloněný k uzlům kostkovaných kravat.

Oba drží v rukách kožené aktovky. Věnují mi sotva jediný pohled.

Míří přímo k naší restauraci. Sníh tlumí důležitě odměřované kroky.

Šourám se pomalu za nimi.

Nh?ng vien ch?c.

Úředníci z města.

A nepříjemní. Už na první pohled. Zdvíhám hlavu k podkroví, chtěla bych vědět, jestli mě Michal ještě sleduje. Okna jsou rozsvícená, ale silueta v nich žádná. Asi pije. Sám. Když jsem s ním nechtěla pít já. Čučí na Vierku. Ať!

Vcházím do restaurace chvilku po těch chlapech.

Bratranec Tô´t sedí na stole a nohama klátí sem a tam. Jako ostatně celé poslední dny. Ven nevychází. Bojí se. Doma ale nepomáhá. Je tady přece na prázdninách! Tak co? V Evropě je otrava. Teď mu ale oči jiskří.

Prohlíží si zvědavě neznámé muže a tváře mu červenají. Cítí, že se konečně něco bude dít.