Sesterstvo Duny

Přečetl jsem všechny knihy ze světa Duny.
Dějová línie je sice slabší než v ostatních dílech, ale čas s knihou utíká skvěle.
Kdyby si někdo tuto knihu chtěl koupit a předtím nečetl ani původní Dunu, ať to nedělá. Mohlo by ho to odradit, ať začne pěkně od začátku. Duna, Spasitel Duny, Děti Duny.... a až přečtě asi již přes deset knih, tak se mu tato bude líbit.

Na úvod musím podotknout, že jsem velkým fanouškem Duny, ať už se jedná o původní sextalogii F. Herberta, či nové knihy, které vyšly z nadmíru plodné kooperace B. Herberta a K. J. Andersona. Jako první mě zarazil autor překladu, resp. autorka. Bohužel v případě tohoto díla platí pravidlo, že i sebelepší knihu může pohřbít špatný překlad. Pro srovnání autorka překladu má zásluhu na 7. dílu Duny (Lovci Duny, Píseční červi Duny), kterýžto byl slušným počtením a nijak zásadně nevybočoval z řady nově vydaných pokračování Duny. Ovšem v případě Sesterstva Duny se mi snad poprvé za těch dlouhých čtrnáct let, kdy knihy ze světa Duny čtu, stalo, že mě děj zcela nepohltil. Předně v případě, že překládám pokračování nějaké knižní či jiné série, je dle mého rozumné přečíst si pár předchozích dílů, aby se dodržela minimálně terminologická kontinuita, což se v tomto případě nestalo. Například pojmy jako stillsuit, shigawire, navigator a podobně jsou přeloženy jinak než tomu bylo v minulosti. Který fanoušek Duny si dokážet představit Dunu bez filtršatů? Proč šigafil nahrazovat šigavirem? Gildovního navigátora občas zvát navigátorem občas kormidelníkem (pozn. zkušenější, starší a výše postavený navigátor). Další výtka se týká stylistiky. Celkově se mi zdá, že se kniha stylistiky nijak nepodobá žádnému ze svých předchůdkyň. Míchá se zde mnohdy spisovná, mnohdy nespisovná řeč (i v rámci jedné promluvy), slovosled se občas taky schovává kdesi v dáli
a celkově mám pocit, že takhle nevyzrálou kompozici vět jsem nejen nenalézal u předchozích dílů, ale též si nedokáži představit, že by jí používal některý z autorů.

Celkově se dá říct, že kniha nebyla špatná, ačkoli příběh je poněkud naivnější, což ovšem není vina překladatele, nicméně rozhodně se nedá kvitovat to, když člověk místo toho, aby se do knihy začetl tak, že ji přečte jedním dechem, v průběhu čtení přemýšlel nad různými pasážemi a říkal si, jak byly napsány v originálu a proč nejsou přeloženy vhodněji.