The Good Soldier Švejk

Doporučuje produkt

Nedoporučuje produkt

Poslušně hlásím, že tady je český překlad první recenze, která srovnává dva jediné nezkrácené anglické překlady záznamu mých trampot, které zapsal pan Jaroslav Hašek:

"Tuto recenzi píši po dokončení druhého dílu Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Tato recenze bude zahrnovat můj názor na rozdíly mezi překlady Cecila Parrotta a Zennyho Sadloně, protože mám pocit, že který překlad si k přečtení zvolíte, bude mít za výsledek rozdílné vnímání titulní postavy a příběhu obecně. Zkrátka, Sadloňův překlad poskytuje čtenáři románu překvapivě větší hloubku a počet vrstev, než překlad Parrottův.

“Dobrý voják Švejk” je v Americe málo známý, ale patrně jde o lidovou instituci ve střední a východní Evropě a je obzvláště důležitý pro lidi v České republice, zemi jeho vzniku. Na povrchu je to komický a satirický pohled na První světovou válku z českého hlediska. V Parrottově vydání jsou mnohé groteskní a zlehčující momenty. Do služby povolaný vojín Švejk se potýká s Českou byrokracijí, jejímiž úskalími proplouvá, upadá do jedné legračně zábavné situace za druhou. Jedna recenzentka mu říká "Evropský Forrest Gump".

Hlubší pohled se širším kontextem odhaluje něco úplně jiného. Zatímco groteska a zlehčování tu nadále jsou, kniha se stává zžíravější. Není to jen vyprávění o muži zkoušeném ze všech stran absurditou vojenské byrokracie a stává se příběhem muže, který je symbolem podmaněné země, jež existuje uvnitř většího, antiutopického státního celku.Titulní hrdina knihy, Švejk, je člověk zachycený v drtícím soukolí policejního státu, a snaží se ze všech sil přežít nejen státní mašinérii, ale i válku, do jejíhož chřtánu ho cpe. (Navíc tato kniha není jen o Švejkovi. Často je jen prostředkem k charakterizování státu, kultury, a podstaty Rakousko-Uherské Čechie [pozn. překl: v originále nový oficiální název "Czechia", který si Česko zvolilo pro mezinárodní styk]). Švejk není Forrest Gump. Gump byl symbolem ztráty americké nevinnosti v šedesátých letech dvacátého století a pokusem jeho autora o vyrovnání se s kulturními proměnami až do osmdesátých let. Gump, jak se to dnešní hantýrkou vyjadřuje, "spadá do spektra" [pozn. překl.: rozuměj rozsahu průvodních znaků duševní poruchy s názvem autismus] a na jeho reakce v situacích do nichž je vrhán, se nahlíží s údivem, že někdo s takovými nedostatky intelektu dokáže na danou potřebu dostatečně odpovědět a uspět.

Švejk je úplně jiný případ a zde vchází do hry jak důležité je, který překlad čtete.

Když čtenáři čtou Parrottovu verzi, často se táží, "Je tenhle chlap idiot nebo je nanejvýš chytrý?" Samozřejmě je zde dostatek místa k mnoha interpretacím. V Sadloňově překladu žádné mystérium není, Švejk dělá, čeho je zapotřebí k přežití, a toto vnímání je možné díky čistě jasnému překladu.

Čemu jsme dlužní za toto křišťálově jasné zaostření a nepřítomnost matoucích nejasností? Podle mého názoru je to velmi jednoduché. Sadloň je rodilý český mluvčí a Sir Cecil Parrott jím nebyl.

Nechci tady do Parrotta bušit. Pracoval jako diplomat pro styk s českým lidem a zjevně měl značnou dávku lásky k jeho zemi a kultuře. Překládat tak rozsáhlou knihu musel být náročný podnik, takže mu nemůžeme zazlívat jeho upřímnou snahu přinést tento báječný příběh do světa, kde se hovoří anglicky. Avšak po přečtení 60% jeho překladu, a téhož rozsahu v Sadloňově překladu mohu prohlásit, že Parrotův jazyk zamlžuje jemné detajly a nuance, v nichž spočívá obrovský rozdíl v tom, co Hašek čtenáři sděluje. Nejsem schopný prohlásit s dostatečným důrazem, že Sadloňovo vydání je velmi odlišná kniha, která odhaluje podstatně složitější obraz Česka v období První světové války.

Vím, že někteří budou považovat útok na vydání v edici Penguin Classics (Parrotův nakladatel) za rouhání, ale rozdíly existují. Sadloňův překlad není na 100% vyleštěný - ale problémy, které jsem měl s několika slovy, která použil, jsou drobné a bezvýznamné. Sadloň byl kritizován za to, že používá lidovou mluvu moderní americké angličtiny, ale k tomu říkám, no a co? Je lepší použít velmi zastaralý britský lidový jazyk, který příběh dostatečně nekomunikuje? Není Švejk příběhem Everymana [pozn. překl.: Každého Člověka] pro ... každého člověka? Neměl by příběh být přístupnější dnešním čtenářům anglického jazyka (i kdyby to byli Britové?) Pokud by byl Hašek ekvivalentem spisovatele používajícího květnatější jazyk, tak bych se ohradil. Ale v obou překladech, Parrottově i Sadloňově, je příběh popisován a doručen neozdobnými, stručným výrazovými prostředky. Není v tom žádný nabubřelý výklad, který by vyžadoval literární sílu Melvillea nebo Faulknera, a vyžadoval by poetického překladatele. Máte-li zájem o temperamentní a odborně diskutovanou debatu o překladu, najděte si vyhledávačem Google recenzi Sadloňova vydání od Michelle Woodsové v časopisu Jacket Magazine (Jacket2.rog), ale pak si určitě přečtěte Sadloňovy rozhodně silné protiargumenty (odkaz na něž je uveden nad recenzí od Woodsové).

Když jsem teď v polovině čtyř dílů Sadloňova vydání Švejkova příběhu, co jsem dosud přečetl je úsměvný, šokující and dojímavý celkový obraz země ve válce a na okraji blížící se nezávislosti. Je to přesvědčivý příběh, nejen proto, že sleduje Švejkovy osudy a následuje jeho úsměvavou tvář, ale jsem do toho natolik zainvestován, že chci vidět, jak to s ním a jeho zemí dopadne.

Další myšlenky přidám, až román dočtu.

(Omlouvám se všem, kdo nenávidí název "Czechia" ...)

-------------------------------------------------------------------------------

Tak. Konečně jsem příběh "Dobrého vojáka Švejka" dočetl. V recenzi prvních dvou dílů jsem hovořil o tom, jak důležitý je nový překlad k prohloubení čtenářova prožitku knihy - a nelze toto tvrzení přehnat, ale zde to znovu probírat nebudu. Nebýt Sadloňova překladu, býval bych knihu nedočetl. Jeho překlad vnáší světlo tam, kde to Parrottův překlad nedělá. Navíc, aktualizací textu do moderní angličtiny se kniha čte do velké míry hladčeji.

Na závěr analýzy je jasné, že je tato kniha střídavě zábavná a skličující - když věnujete čas k přemýšlení o tom, čím tito lidé procházejí a čemu jsou vystavováni. Ačkoliv příběh nikdy na místo bojů na frontě nedorazí, je v něm k probrání dostatek látky o národu uvrženém do války, v níž není příliš zainteresován opravdovými emocemi.

Byl to fascinující pohled na střední Evropu - a odhaluje jadrnou, humornou kulturu - protože "Švejk" je stejně tak příběhem českého lidu, jako i titulní postavy. (A je to neuvěřitelně bohatá tapiserie příběhů o českém lidu. Musím říct, že když jsem dnes večer jel autem domů, všiml jsem si před sebou auta s nálepkou na nárazníku ná níž stálo "Tým irské literatury", na což jsem zamumlal: "Bejby, kam se hrabete na Čechy.")

Na některých místech kniha působila, že se zbytečně protahuje, ale to musí člověk brát, jak to je, protože (pokud tomu dobře rozumím), byla psána na pokračování. Nemyslím si, že autor zamýšlel psát jí jako těsně ucelený příběh. Je to prostě příběh muže na cestě do války. Tedy, legrační příběh, aby nebyla mýlka. Byly v tom momenty, kdy jsem se smál nahlas, potlačoval smích, stal se z toho mezi mnou a manželkou nekonečný vtip, když jsem jí začal vysvětlova Švejkovy kousky a ona zasténala, obracela oči vzhůru se stejným podrážděním, s nímž dlouho trpící nadporučík Lukáš vítal každou novou historku, se kterou z ničeho nic báječný vojín Švejk přišel ... Pane Bože, jak bych si přál mít Švejkovu schopnost vymluvit se z maléru ...

Teprve teď na konci můžu vidět, z čeho vychází srovnání s Hlavou 22. [pozn. překl.: správný překlad titulu Catch-22 zní Chyták-22] "Švejk" je skutečně o absurditě války na entou.

Znám tuto postavu teď už několik let. Začal jsem číst Parrottův překlad před přibližně třema roky, a ztroskotal po po přečtení 60% na cestě ke konci. Pomalu jsem ale občas knihu začal otevírat, až jsem si v jednom bodě řekl "to bych měl opravdu dokončit." Narazil jsem na Sadloňův překlad na jeho webové zastávce, která je katalogem všech možných pomíjivých skutečností od současných projevů Švejkova kulturního dědictví (kolika literárním postavám byly vztyčeny sochy, jimiž je poseta jejich zem a sousední země?) až po intenzívní akademické eseje. Zkusil jsem ukázku z překladu a byl jsem tak omráčen rozdílem ve smyslu už i dialogu v úvodní scéně, že jsem se vydal na cestu příběhem od stránky č. 1.

Dobře. Adieu Švejku. Připil bych ti na tvůj konec dobrým českým pivem, jenže tady se žádné nedá sehnat. ("Budvaru/Czechvaru" neprospívá převoz ze Střední Evropy sem, do pásma rezu [pozn. překl.: rozsáhlá území na východě a středozápadě USA, na nichž zůstaly z kdysi mohutného amerického průmyslu jen prázdné tovární budovy, hromady sutin a rezavého železa]. Byla to skvělá jízda a v mysli mi bude chybět obraz jeho blaženého obličeje. Toto je opravdu epický román, a pokud si užíváte satiru, z plného srdce ho doporučuji. - Corto, recenzent na stránkách GoodReads

Nedoporučuje produkt

Doporučuje produkt

Tady k tomu asi není co dodat.