Gabriel Marcel

Dr. Peluška Bendlová je pracovnicí Fil. ústavu AV ČR, věnuje se křesťanské a židovské filozofii dialogu a francouzskému modernímu myšlení obecně. Svůj zájem soustředí především na Teilharda de Chardin. Kniha věnovaná základnímu přiblížení myšlenek Gabriela Marcela se skládá ze studie nazvané Úvod do filosofie Gabriela Marcela, dále z výboru tří Marcelových textů (O mých základních záměrech, Transcendentno jako metaproblematika, Přítomnost a nesmrtelnost), přehledu životopisných dat G. Marcela a seznamu základních Marcelových děl. P. Bendlová nejprve vymezuje směr, ke kterému se Marcel přikláněl - rezervovaně se stavěl k řazení mezi existencialisty a sám se přikláněl k názvu „křesťanský sókratismus“, „hlavně ve smyslu novosókratovského dialogu mezi „já“ a „ty“ k odhalení pravého bytí“ či k názvu „konkrétní filosofie“. Toto označení znamená odmítnutí „-ismů“, tj. schematické topologizace dějin myšlení. Bendlová dále hovoří o vztahu Marcela k Fichtemu, Schellingovi, Kierkegaardovi a dalším. V podkapitolce Divadlo a hudba poukazuje na mnohostrannost Marcelova talentu, která ovlivňuje jeho filosofické myšlení. Upozorňuje na Marcelovo téma vnitřního odcizení a hlavně na jeho vztah k náboženství, resp. jeho konverzi ke katolictví. Hovoří o Marcelově rozlišení první a druhé reflexe, která vede k další distinkcím (být-mít, tajemství-problém, zvědavost-nepokoj...). Věnuje se především jeho fenomenologii „mít“. Ve vztahu k „mít“ rozebírá další Marcelovo velké téma, téma tělesnosti.